Byt v pražském činžovním domě z třicátých let měl původní rozvržení 3+1, s kuchyní v předsíni a ložnicí přístupnou pouze skrz průchozí koupelnu. Takový stav nebyl pro novou majitelku vyhovující, a tak došlo k větším dispozičním úpravám.

Hlavním cílem bylo, aby se celý prostor nadechl, byl více propojený, velkorysý, vzdušný a funkční. Z kuchyně v předsíni se tak stala hala s prostornou čalouněnou šatnou a z oddělených pokojů jeden velký obytný prostor. Ten zahrnuje kuchyňskou část s jídelnou,  relaxační obytnou zónu a pracovní část s knihovnou, oddělitelnou od zbytku velkými posuvnými dveřmi. Ložnice zůstala na svém původním místě, ale od pracovny je oddělena obnovenými čtyřkřídlými kazetovými dveřmi a do koupelny se vchází vstupem decentně skrytým v měkce čalouněné šatní skříni.

Hlavní prostory jsou v jejich společné ose částečně propojené díky portálům lemovaným obkladem z materiálu odrážejícím světlo v celém jeho barevném spektru. Prostorová osa bytu je tak lemována neustále se měnící barevnou náladou.

Divokou duhu zklidňuje povrch stěn a vestavěného nábytku ve světlých pastelových tónech, jasanové parkety a tmavé solitéry nábytku.