Tmavý zvenku, světlý uvnitř. Takový je Dům u potůčků, usazený na kraji vesnice Makolusky nedaleko Sázavy. Jeden potůček teče dole, pod svahem na jihu parcely. Druhý se díky vydatnému pramínku nahoře v kopci proplétá trávou přímo kolem domu. Vlhkost prosakuje celým pozemkem a pod horkým letním sluncem se nad loukou tvoří lehký opar, ve kterém se vznáší tmavá hmota stavby lemovaná dřevěnou terasou.

Do objektu se vstupuje z komunikace v úrovni terénu, skrz severní fasádu, která je vlastně pokračováním asfaltové střechy. Přízemí je rozděleno na provozní a obytnou část, které dominuje velkorysý obytný prostor s kuchyní. Cesta domem může mít díky množství průchodů různé podoby. V teplých měsících obzvlášť, neboť dům je ze tří stran obehnán terasou se vstupem do všech obytných místností. Na hmotu přízemí je kolmo vložené patro – pracovna s příhodným severním světlem, ale také odpočinkovou částí s výhledem na jih, na les, na nebe. Místo, kam se dá schovat, ale zároveň mít díky výškovému propojení stále přehled o zbytku domu.

Jižní fasáda je zcela prosklená, o denní světlo uvnitř domu tudíž není nouze. Přímé sluneční paprsky jsou odstíněny výrazným přesahem střechy, který zároveň chrání většinu terasy před deštěm. Jen její rozšířená část, která vybíhá do svahu jako molo, je spíše určená k opalování než k pozorování dešťových kapek.